Jedno velké přání - Asimilace

99. KAPITOLA – ASIMILACE

Nakoupila nábytek, vybavila dům. Nyní již dokupovala doplňky a blbiny, které obydlí prozáří, udělají jedinečné a člověk je díky nim dokáže charakterizovat. Peníze jí dávali, tak proč je nepřijmout – hloupý kdo dává hloupější kdo nebere. Do bukové místnosti pořídila dřevěný rozkládací stůl z téhož dřeva a k němu čtyři židle z přírodního buku, které měly sedák i opěrák z modrého čalounění. Místnost doplnila různými skřínkami, příborníky, kredenci, vitrínami a policemi. Kuchyň vybavila sadou Valento, s níž dostala deset kusů nádobí – tři obyčejné pánve, jednu hlubokou, dva hrnce, rendlík a tři poklice s výpustným ventilem; vše v různé velikosti. Z chromoniklové slitiny od firmy Berndorf Sandrik zakoupila příbory – polévkovou lžíci, vidličku, nůž, kávovou lžičku a moučníkovou vidličku, vše po šesti kusech. Pořídila nerezovou menážku se solničkou, pepřenkou a dózičkou na nějaký druh koření k tomu zdarma dostala cukřenku. Zakoupila dózy různorodých tvarů na rozličné suroviny k přípravě jídel, jako jsou třeba špagety, mouka, krupice, těstoviny, rýže a nebo brambory. Nezapomněla ani na talíře – hluboké, mělké, malé, velké. Přiznejme si to; měla prachy, a tak nakupovala jako zběsilá. Byla schopná utratit jmění královny Alžběty. Bylo jí však připomenuto, že nedostává finance z bezedného kotlíku, takže začala více využívat kouzel. Buková i dubová místnost byly vybaveny, ještě zdaleka nepřijaly útulnost, ale nyní se ozvěna neozývala tak urputně…
Ve druhém patře spaly dvě standardně vybavené koupelny (záchod, umyvadlo a vana nebo sprchový kout). Tereza si vybrala pokoj, ze kterého vedly dveře do koupelny s vanou. Už nechtěla sprchu ani vidět. Nezačali ji moc rozmazlovat? Tato koupelna byla lazena do světle zelena, ta která bude náležet Strážkyni vlastní především žlutou barvu.
Vybavila oba dva pokoje; tedy převážně nábytek vyčarovala podle příručky, kterou jí darovala ministerstvo kouzel – mimochodem čtyři dny po cestě na Santa Isbel padlo. Tereza se to dozvěděla až o několik dní později.
Ano, svůj nový domov vybavila nábytkem a to přesně tak, jak si vysnila, žádné omezení. Jediné, co jí trápilo bylo to, že skříně, vitríny, police i kredence více jak z poloviny zejí prázdnotou. To chce čas.
Do chodby umístila závěsy, asi půl metrů od dveří do obchodu. Jakmile vymyslí, co bude prodávat a obchod otevře, lidé budou nuceni procházet přes vchodové dveře jejího domu. Za něj po pravé straně dala botník a věšák. Zatím zde měla jeden kabát a dvoje boty – teplé na vyšším podpatku a botasky. Vždy vyměnila jeden z těchto párů za pantofle, když odcházela ven…
Rychle také přišla neděle a to znamenalo první Terezinu návštěvu v práci. Byla nervózní, opět. Připadalo jí, že prosinec je nějaký moc stresový a vyčerpávající měsíc a začala se děsit, co jí asi potká v lednu… Bylo tak zvláštní, když ji všichni oslovovali „Slečno Concealová.“ Mále jim řekla, aby jí říkali Terezo, naštěstí si svou chybnou myšlenku brzy uvědomila a nahlas řekla: „Říkejte mi Angelo.“ Dozvěděla se, že si ji všichni přestavovali starší, neboť někoho jako je ona na takto vysokém místě nečekali – naposledy se něco podobného stalo v osmačtyřicátým, osvětlil jí to nejstarší člen posádky Harry Schellenberg, který to zde vedl. Tereza pochopila, že zde se místa předávají podle toho, jak kdo dlouho sloužil. Naštěstí počáteční nedůvěra byla brzy překonána, když se zjistilo, že Tereza nějaké zkušenosti s radami má. „To jsem si oddychl, že neposlali z Londýna žádnýho zelenáče, ačkoliv na něj vypadá,“ pošeptal Christopher Palmer svému kolegovi Seamasu Cellierovi; ti dva spolu vždy a perfektně zvládli jakoukoliv situaci způsobenou neoprávněním křížením druhů, které by se raději neměly ani vidět. V tomto oboru to byli prostě profíci a nikdo jim to nemohl upřít. Překvapivé zjištění pro Terezu bylo, že v celém „ministerstvu“ byly jen dvě ženy – s ní tři. A ještě překvapivější bylo, když se představily: „Elspeth Gayová.“ a „Theresa Thorsenová.“. Theresa! Caisová začala cítit trable. Já jsem Angela, já jsem Angela, opakovala si. Ženy jsou tedy tři, mužů je třináct, dohromady šestnáct zaměstnanců a pod ní jich spadá hned dvanáct. Může rozkazovat třem čtvrtinám zaměstnanců ministerstva. Zajímavé. Představila si, jaké by to bylo, kdyby takovému počtu šéfovala v Londýně. Kolik je to asi lidí? Dva a půl tisíce versus dvanáct. No, momentálně byla raději za těch dvanáct…
V pondělí, šestý den, co obývala Little Leight, se rozhodla, že konečně půjde protáhnout své dolní končetiny, a zároveň prozkoumat městečko.. Navíc zjistila, že pořádně vařit neumí, takže je načase se v tomto oboru trochu zlepšit, přece nemůže otrávit Strážkyni!
Pomalý krokem, schována v teplém kabátu, který ji chránil před nepříjemný větrem, stoupala do mírného kopečku vstříc středu Little Leightu – náměstí pojmenovaném po místním hrdinovi Basilu Morrowovi, který za časů Černé smrti nenechal zemřít jediného obyvatele svého milovaného městečka; zřejmě kouzelník, myslela si Tereza.
Čtvercové dlážděné náměstí obehnáno maximálně dvoupatrovými domky a s velkou sochou Basila Morrowa, u níž bylo napsáno na bronzové desce: „Acta non verba*“ a kolem dokola podstavce: „Memento homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris**“. Netušila, co to znamená, ani ji to nezajímalo. Rozhodla se, že půjde zprava do leva, aby se porozhlédla, co zde vlastně mají a co jim chybí – přesně to by totiž mohla začít provozovat ona – a také hledala nějaké knihkupectví; to hlavně kvůli němu se podnikla tato túra.
Jelikož přišla po Zeal Road (ulice, kde žije), po pravici se zjevila masna. Dále pak ovoce a zelenina, květinářství, obchod s oblečením, restaurační zařízení a tu odbočka na Carvel Street, dále pak papírnictví, zverimex, prodejnu s elektrospotřebiči, drogerii, další ulice, která vedla na Morrowovo náměstí nesla název Brady Street, tam stála banka, vedle ní zastavárna, lékárna a knihkupectví. Spatřila ho, ale ujasnila si, že nejdříve zjistí, jaké další obchody zde jsou. Basil Road oddělila dům s knihkupectví a dům s Klubem úpravy města (zřejmě to souvisí s nějakou soutěží či výborem…). Další hospoda – copak se dokáží uživit dvě téměř šedesát metrů vzdušnou čarou od sebe? Tereza se musela usmát; vedle hospody vzkvétala Radnice, nyní jí to bylo jasné… Pekárna, obuv a obchod specializovaný na kávu a čaj.
Věděla vše, co chtěla, proto zamířila do knihkupectví, kde koupila tři kuchařky – Velká rodinná kuchařka (silná, těžká kniha v tmavě modrých deskách s čtyři sta osmdesáti třemi stránkami), Vaříme zdravě, chutně a hospodárně (to teda budeme muset začít za tu cenu…) a Annina kuchařka. V knihkupectví se také hned seznámila s Jane Woodovou. Potřesení rukou, výměna zdvořilostních frází a spousta úsměvů.
„Ráda vás tu zase uvidím!“
„Tak to příjdu určitě znovu!“
Jediné, co ji na dnešním dnu neuspokojilo bylo to, že nenašla obyčejnou večerku, kde by mohla nakoupit vesměs všechno jídlo, co potřebovala – masna, čaj a káva, zverimex… z toho se moc nenají… Proto vše nadále nakupovala v Omaghu.

„Jak se cítíš?“
„Mizerně,“ odsekla dívka a otočila se k Lily zády.
„Nevím, kolikrát ti to mám opakovat, ale mi už jsme opravdu nemohli nic víc udělat. Nemohli jsme více pomoc…“
Bylo ticho. Dlouhé. Smutné. Se vzlyky, které na chvíli ustaly, aby mohlo být řečeno: „Já vím. To já jsem je mohla zachránit.“
„Ne, nemohla,“ konejšila ji Potterová.
„Nic nechápete. Já opravdu mohla.“
Lily jen pokrčila rameny. „Přišla jsem ti říct, že brzy odjedeš pryč.“
Hříva dlouhých hnědých vlasů se zatočila. „Kam?“ zeptala se a hleděla budoucí matce zpříma do očí. Poprvé.
„Někam, kde tě nebude hledat. Budeš bydlet u mé přítelkyně.“
„To ho přeci musí napadnout, že byste mě mohli poslat k nějaké vaší známé!“
„Ano, to mohlo,“ souhlasila Lily, „ale on neví, kde tato má přítelkyně je.“
„Hm a kde by ji asi nehledal?“ nadhodila cynicky.
„V Austrálii.“

V bukové místnosti bylo stále jakési prázdno, obzvláště pravý roh naproti dveřím vypadal pustě. Tereza se rozhodla, že tam umístí velkou knihovnu a pohovku, neboť na nic menšího neměla pomyšlení, protože „ta díra“ byla nepřehlédnutelná. Tuto místnost a svůj pokoj si oblíbila natolik, že se jim začala věnovat přednostně; spíše dychtivě. Prostě musela co nejdříve bukovou místnost zaplnit od podlahy po strop.
Police na knihy nebyl žádný problém, ty tu byly v cukuletu, ale čím je zaplnit? Knihy o magii měla ve svém pokoji a nezamlouvalo se jí, aby zde byly vůbec nějaké. Příjde nějaká návštěva, náhodou objeví nějaký výtisk a co potom? Oblivate? Zbytečné, pokud se tomu dá předejít, že. Takže jí nezbylo nic jiného, než opět navštívit Jane Woodovou a nakoupit u ní nějaké ty mudlovské výtisky. Jenomže ona nebyla sečtělá a jediného autora, kterého znala jako ona tak i mudlové byl Shakespeare. No, proč ne, může si koupit jeho hry, ale celou knihovnu nezaplní, takže co dál?
Opět stoupala do mírného kopečka, ale tentokrát spěchala. Na Morrowově náměstí už věděla, kam má zamířit, ani na chvilku nezaváhala. Zvonek nade dveřmi cinkl, čímž na sebe upoutala pozornost všech přítomných, což byli dva důchodci, jeden mladík a prodavačka Jane Woodová. Tereza majitelku obchodu pozdravila a namířila si do oddělení poezie, tady by snad nějaký ten Shakespeare být mohl.
„Kupec Benátský, Sen noci svatojánské, Macbeth, Hamlet a Zimní pohádky,“ vyjmenovala Jane všechny knihy, které si Tereza vybrala. „Už vám chybí jenom Romeo a Julie, Othello, Richard III., Večer Tříkrálový a máte všechny díla, která můj muž od Williama Shakespeara přečetl. Doplňujete knihovničku?“
„Spíš ji začínám tvořit,“ přiznala se Tereza. „Takže mě tu čekejte, ještě si příjdu nakoupit spoustu knih.“
„A nechcete někdy zajít na čaj?“ chopila se příležitosti Jane. Všichni v městečku byli na novou sousedku zvědaví, ale prozatím se nikomu nepoštěstilo ji zastihnout či získat nějaký důvod k tomu, aby s ní zapředli řeč. „Mohly bychom si promluvit o knihách a tak…“
„No, já moc nečtu, tak nevím –“
„Ale to přeci vůbec nevadí! Tak vám alespoň budu moci doporučit nějaké dobré čtivo.“
„Tak tedy dobrá,“ souhlasila Tereza, napadlo ji totiž, že by se mohla dozvědět, co městečku chybí za obchod…
„Kdy se vám to hodí?“
„Já nevím, spíš řekněte vy, kdy nebudete v práci.“
„V tom nevidím žádný problém, můj manžel Alfred mě tu vždy rád zaskočí.“
„Co třeba zítra?“ plácla to první, co jí napadlo.
„Výborně! Ve dvě u Rossie.“
„Já ale nevím, kde to je.“
„V tom případě na vás počkám u sochy Basila Morrowa a půjdeme tam společně.“
„Tak tedy platí.“

Tereza zjistila, že „U Rossie“ je to velmi frekventované. Na čaj ji pozvala Jane Woodová, ale poznala se přinejmenším s polovinou Little Leight. Tak první byla sama majitelka kavárny Rossie Kelleyová, která, jak to vypadalo, byla domluvena s Jane, a obě dvě se Terezu pokoušely naverbovat do jejich knižního klubu. Nápor byl tak silný, že Tereza nedokázala odolat… Překvapivé zjištění bylo také to, že k Rossie chodí veškeří policisté z Little Leightu, a to prý jen proto, že nikdo jiný nedělá tak výtečné koblihy a kafe. Což znamenalo, že se seznámila s oběma syna Jane a Alfreda – s Lukem a Haroldem Woodovými, kteří ji zase seznámili s jejich kolegou Ericem Pikem. Všem třem bylo kolem dvaceti tří dvaceti pěti… Náhodní návštěvníci byli zřejmě na Terezu zvědaví, takže se nenápadně připletli Caisové pod ránu: dvě postarší dámy Susannah Smithová a Thelma Sabarová, jež stojí v čele klubu úpravy města, starosta i se svou rodinou, od nějž se jí dostalo oficiálního přivítání, Charlese Yaitanese s blonďatou, přísně vyhlížející manželkou Jacquelin opečovávající dvě holčičky, Annabelle a Constance. Možná s přinucením se jí představili všichni zaměstnanci kavárny – James Scott, Nelson Tunney, Phoebe Booremová, Maggie Bellová a Linda Huterová. Ti všichni byli zhruba jejího věku, spíše mladší, ale James… ten by stál za hřích, pomyslela si a raději tu nešťastnou myšlenku zahnala. Potřásla si rukou ještě s mnoha lidmi, ale jediná jména, která jí uvízly v paměti, aniž by si je dokázala přiřadit k obličejům, byla Marjorie, Anita, Tamara, Donnelly, Reginald, Emlyn, Dabney a Bhutaneerolee. Toho si tedy zapamatovala dokonale, protože tak strašné jméno muselo dostat dítě, které bylo rodiči nenáviděno (ne, není to tak, jeho matka jen miluje cestopisy; hlavně do Afriky a Asie!).
Ač jí to bylo nepříjemné a připadala si jako v zoo, kam se na ní každý příjde podívat, využila této situace trochu ve svůj prospěch a nenápadně se vyptávala místních, co že jim tady chybí. Jaký obchod by se jim líbil? Ti mladší odpověděli na vlas stejně. U těch starších se odpovědi různily, ale některé byly opravdu zajímavé. Tereza tudíž měla o čem přemýšlet. Ale rozhodla se. Už ví, co bude prodávat. Puberťáci Little Leightu, těšte se!
„Nezapomeňte tedy,“ připomínala Jane, když se loučily. „na tu silvestrovskou noc! Určitě přijďte na náměstí! Bude se vám to líbit!“

„Brumbále, prosím, ať tu zůstane ještě na Nový rok,“ žadonila Lily. Ta dívka jí přirostla k srdci, chuděra.
„Nechtěl bych zbytečně zvyšovat možnost, že ji objeví…“
„Jsou to jen dva dny, jen dva. Postarám se o ni. Chci jen, aby byla chvíli veselá, chci ji rozptýlit, aby zapomněla…“
„Jak si přeješ, ale poté musí neprodleně odcestovat. Není to tu pro ni bezpečné…“
„Myslím, že ona sama sobě je nebezpečná, proto to chci. Víte, co se stalo…“
„Bohužel… Vzhledem k její psychickému stavu je to výborný nápad, máš pravdu… snad se ti to povede,“ přikývl Brumbál.
„Taky doufám,“ usmála se unaveně Lily. „A jak se má vlastně Tereza?“
„Pracovně.“
Potterová se zamračila.
„Vždyť víš, že víc ti povědět nemohu.“
„Uvidím ji ještě někdy?“
„Určitě.“
„Za jak dlouho?“
„Až bude úkol splněn.“
„Oslava na rozloučenou měla být větší…“

Jane měla pravdu; Silvestr byl úžasný! Seznámila se s tolika lidmi, poznala mnohem více Luka a Harolda Woodovi a jejich spolubojovníka Erica Pika i Jamese Scotta (to je ten k nakousnutí…), Phoebe a skvělou holkou Elizabeth Hoodovou – té nikdo neřekl jinak než Bess Hoody. Ta snad neznala špatnou náladu, na všechny se dokola jen usmívá a směje svým pronikavě typickým smíchem, který její učitelé přirovnávaly k huse, která se snaží napodobit hýkání osla.
Ze známých se pomalu stávali kamarádi, z kamarádů přátelé. Tereze se zde začalo líbit a ani v práci – na ministerstvu – to nebylo zlé. Jako už bylo řečeno; slušné peníze a spousta času, kdo by to nebral. Nekalá aktivita kouzelníků a čarodějek je zde, i za války, téměř nulová. Proto ji zřejmě Brumbál poslal sem. Kvůli spoustě času.
Začala také vybavovat budoucí prodejnu gramofonových desek a kazet do rádií; to je, co tu chybí, a je to také něco, co by mohlo vyhovovat jak mladým tak starším. A další penízky se posypou… No, co? Ještě je třeba pořádně vybavit dům! Všechno nejde vykouzlit!

Leden byl namáhavým měsícem – postavení na nohy zbrusu nový obchod, vybavení zbylých místností, jako byl třeba pokoj pro Strážkyni (velmi obtížné, Tereza přece ani neví, jaký má vkus, co se jí líbí, takže se pokoušela vše ladit neutrálně). Těžké také bylo zvykat si na novou identitu, všichni ji přeci oslovovali Angelo anebo slečno Concealová. Děs! Hlavně v práci, neboť tam jedna Theresa už byla, a kdykoliv na ni někdo zavolal, Caisová se instinktivně otočila také. Což muselo na její kolegy působit dost zmateně… Ale vše se zvládalo, vše šlapalo, ať už na plné otáčky nebo jako želva po porodu, vše někam směřovalo. A to už tu byl únor. Dvě psaní zaslané mudlovskou poštou. Obě přesto od kouzelníků. Jak to? Co se děje?


* Činy, ne slova.
** Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.

98. Kapitola || 100. Kapitola

DoslovSíla k bojiToužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník